MATERIÁLOVÝ VÝZKUM ODĚVU

Dlouhá životnost oděvu začíná u materiálu. Zkoumáme, jak textilie odolávají každodennímu používání – opakovanému nošení i údržbě – a jak si v čase udržují tvar, barvu a strukturu. Hodnotíme technické vlastnosti materiálů i to, jak je ovlivňuje údržba, protože právě tyto faktory rozhodují o tom, zda oděv zůstane funkční a esteticky stabilní. Součástí výzkumu je také posuzování ekologické stopy materiálů pomocí metody LCA a analýza jejich recyklačního potenciálu. Cílem je vybírat textilie, které v reálném životě obstojí déle – a mají šanci na další využití i po skončení své primární funkce.

Metodika a testované vlastnosti

V laboratorních podmínkách hodnotíme odolnost vůči žmolkování, oděru, blednutí i tvarovým změnám po praní. Ukazuje se, že lidé přestávají nosit oděvy hlavně ve chvíli, kdy materiál začne viditelně stárnout, nikoli až při jeho fyzickém selhání. Textilie, které si udržují stabilní vzhled, podporují dlouhodobé nošení – a správná údržba může jejich životnost prodloužit až o třetinu.

LCA: jak používání ovlivňuje ekologickou stopu

Hodnocení životního cyklu (LCA – life cycle analysis) ukazuje, že největší ekologická zátěž nevzniká při výrobě oděvu, ale během jeho používání. Praní, sušení a žehlení mohou tvořit dominantní část uhlíkové stopy. Snížení teploty praní, sušení na vzduchu a omezení žehlení dokáže emise výrazně snížit; ještě větší vliv má však samotná délka používání. Tričko nošené 50krát má téměř o 90 % nižší uhlíkovou stopu než tričko vyřazené po pěti použitích. LCA tak potvrzuje, že ekologické je především to, co používáme dlouho.

Recyklační scénáře

Zkoumáme také to, jak lze materiálu po skončení životnosti navrátit hodnotu. Mechanická recyklace rozvlákňuje textilie na novou surovinu a umožňuje jejich využití v netkaných textiliích, izolacích nebo při opětovném spřádání přízí. Chemická recyklace jde hlouběji – rozkládá materiály až na úroveň polymerů nebo celulózy a umožňuje vytvořit nová vlákna stejné kvality. Tato "fibre-to-fibre" cesta je klíčová pro budoucí cirkulární textilní průmysl, ale zatím naráží na řadu omezení: vysokou energetickou náročnost, chemické zatížení i zkracování makromolekul. Oba typy recyklace však ukazují, že textilie mohou mít druhý život – pokud jsou správně navrženy, materiálově čisté a vhodně tříděné.